Vítám drazí čtenáři!
Když jsem přemýšlela o tom, co napsat na blog webu pro maminky, nemusela jsem téma hledat příliš dlouho. Všechno to totiž začíná těhotenstvím. O těhotenství si můžete přečíst na internetu a v knihách spoustu informací, najdete zde věci o tom, jak miminko roste, co už umí a co má rozvinuto, jaké obtíže vás mohou potkat apod. Co vám ale nikdo nepoví, je pravda. Aby lidská populace rostla a ženy rodily, tak každá maminka řekne, že vše, od těhotenství po porod, vám rázem přijde zapomenuté, když uvidíte ten malý uzlíček štěstí a že každé trápení za to stojí! No.. I tak byste ale měly být připraveny na to, co vás ve skutečnosti čeká.
A to vše začíná právě dvěmi čárkami na pozitivním těhotenském testu. Ach, jak šťastný to byl okamžik (pokud bylo těhotenství plánované a chtěné - v opačném případě mohl nastat slušný šok), když jste načůraly na tu plastovou tyčinku a na testu se objevily dvě čárky. Na kontrole vám doktor těhotenství potvrdí a vy si odnesete domů černobílý obrázek "něčeho", v mnohých případech se jedná o flek na ještě větším fleku, a vy můžete začít plánovat vaši devíti měsíční cestu k tomu stát se rodičem.
No a dostáváte se do jednoho velkého kolotoče - kromě toho, že je vám blbě od rána do večera a od večera do rána (ale jsou mezi námi i takové, které vlastně neví, že jsou v očekávání - u mě to byli dva kluci a blbě mi nebylo), máte chutě, které nepochopí ani to prase v chlívku, neustále chodíte na WC s potřebou se vymočit, máte zácpu a střídavě s ní musíte chodit pořád, neustále vás obtěžují větry a v podbříšku vás tlačí to malé "cosi", co zatím má jen centimetr, ale už nyní vám řídí váš život, tak do toho vás lékaři neustále nutí chodit na odběry krve, různá vyšetření, kde se snaží nahnat tu fazolku do správné polohy ultrazvukem, a tak vás nepříjemně tlačí na močový měchýř, tudíž máte pocit, že se počůráte. A to jste teprve v prvním trimestru.
Přichází trimestr druhý - již vám přestává být tolik blbě, ale s hrůzou přicházíte na to, že vám není už žádné oblečení a tudíž začíná boj o nakupování nejpotřebnějšího oblečení. Malý cvrček vám začíná bránit v pohybu a co víc, nemůžete si ani už lehnout tak, jak byste chtěla. I spánek přizpůsobujete mimču. A pak to přijde - cítíte první pohyby. Ty sladké pohyby, které očekává každá nastávající maminka. Ty pohyby, které vás s miminkem spojují ještě více. O tohle tatínkové přicházejí, protože maminky díky pohybům svého malého děťátka mají první interakci s tím stvořením. Takže každý následující den, hodinu, minutu čekáte, až se vaše mimčo znovu pohne a vy ucítíte ten krásný pocit - tak je to první dva týdny. Pak začínají muka. Jak miminko roste a sílí, přestává pro něj být v břiše tolik prostoru, jeho kopance jsou doslova zákeřné a vzhledem k zmenšujícímu se prostoru se mimi doslova pere s vašimi vnitřnostmi o své místo v dutině břišní. Jste čím dál víc jako koule bez možnosti svobodného pohybu. Ale dozvídáte se pohlaví miminka a můžete tak pořídit výbavičku správné barvy - pokud se lékař nespletl, pak to bude docela zajímavé.
Následně absolvujete super věc známou jako test na těhotenskou cukrovku - lahůdka. Brzy ráno musíte vstát (a to od počátku těhotenství jste unavená tak moc, že byste proležela dny i noci a nechala se obskakovat - což jsem zapomněla dodat, únava v těhotenství je tak vyčerpávající!), na lačno vám odeberou krev, takže je vám blbě, protože bez snídaně už neumíte fungovat a pak vás donutí vypít velký kelímek přeslazeného sirupu, který svou sladkostí až štípe, možná se vám z toho navaluje a pak jen sedíte a čekáte. Nesmíte pít, jíst, nic. Jen čekáte. Čekáte, až vám za hodinu odeberou krev znovu a pak za hodinu znovu. Až po posledním třetím odběru vám dovolí se najíst. Krásný to pocit.
No a jdeme do finále. Jste ve třetím trimestru, kontroly u lékaře se začínají stupňovat, neboť jej už musíte navštěvovat častěji, hlavně na konci těhotenství, mimi si s vaším močovým měchýřem hraje fotbal, kopance do žeber a páteře jsou na denním pořádku. Špatně se vám dýcha, špatně se vám sedí, leží, chodí, připadáte si jak vorvaň vyvržený z moře. Zavázat si tkaničky u bot nebo oholit si nohy se stává adrenalinovým zážitkem, kdy nevíte, zda náhodou neztratíte balanc a nesvalíte se na zem jako balvan. Břicho vám zavází už u všechno a vaše jediné přání je porod a konec utrpení. Nedejbože přenášíte a lékař vám doporučí intimní záležitosti s partnerem - ale vy to vyzkoušíte! Uděláte cokoliv pro to, abyste to malé vypudila ven! I když je to jako souboj krakena s námořnickou lodí, nevíte už, co kam patří, prsa máte nateklá, neboť se v nich již tvoří prvotní mateřská výživa, břicho velké a těžké, takže jen objetí vaší drahé polovičky je výkon hodný nobelovy ceny, ale to vše vám za to v tu chvíli stojí. A to je vše. Pak to přijde, devět měsíců (samozřejmě v tom ideálním případě) je u konce a vy se můžete těšit ze svého potomka - o tom ale zase příště.
Zdraví vás a příště na přečtenou,
Máma na trhu!