Zdravím milí čtenáři!
Vracím se k vám s dalším pokračováním na téma: Co vám nikdo neřekne o.. A tentokrát se podíváme na porod a dobu dvaceti čtyř hodin po porodu. Pusťme se tedy do toho.
Své jste si již odbyla. Pokud šlo vše hladce, jste úspěšně těhotná již cca 40 týdnů a nyní jen čekáte, až přijde hodina "H" a vy konečně ze sebe dostanete to malé, život sající dítě a budete opět sama ve své kůži. Samozřejmě víte, že porod bolí, je toho plná televize, všechny ženy v okolí, které porodily, vám barvitě vyprávěly o tom, že bolest je to strašná, ale zapomenete na ni rázem po tom, co spatříte své vytoužené (pro někoho méně, pro někoho více) miminko.
A tak s nadějí očekáváte, až vám začnou bolesti a vy budete moci odjet slavnostně do porodnice. Nikdo vám však neřekne, že kromě přenášení, nateklých nohou a toho, že už neumíte ani vstát z postele, vás budou obtěžovat poslíčci klidně i dva týdny předem! A to dost pravidelně a nekontrolovatelně. To si takhle pojedete autem jako řidička na vyšetření (ano, já byla takový blázen ve 40.týdnu) a najednou přijde jeden poslíček, pak druhý, pak třetí a vy si říkáte, jestli do té porodnice na kontrolu vůbec dojedete.. ale dojedete. Tam i na točení ozev máte kontrakce a už máte naději, že by si vás tam mohli nechat, ale na to vám doktorka řekne, že máte smůlu a že na porod to v nejbližších hodinách a dnech nevypadá. Fakt super...
Jedete tedy domů a čekáte a poslíčci přicházejí a odcházejí, až jednou už nejde o poslíčky. Jak to poznáte? Poslíčci vám odezní sami, většinou stačí nějaká aktivita, teplá sprcha apod. Poslíčci navíc ani nesílí, budete mít stále stejné, navíc dost nepravidelné kontrakce, až vám úplně odezní. Pokud ale poslíčky nemáte a jde o skutečné kontrakce, pak neodezní v teplé vodě, budou stále sílit a jejich příchody a odchody se zpravidelní. Říká se, že prvorodička by se měla vydat do porodnice, až se dostane pravidelnost na kontrakce po 5-10 minutách. U druhorodiček a výše se doporučuje odjet do porodnice již při kontrakcích po 10 minutách. Samozřejmě při odtoku plodové vody jeďte ihned.
Když jsme u odtoku plodové vody, je docela vtipné, jak si to ženy démonizují a bojí se, že jim voda odteče třeba v obchodě u pokladny apod. Je pravdou, že odtok plodové vody je vskutku zajímavý. Mi vždycky voda odtekla na porodním pokoji, díky bohu. Uslyšíte jakoby prdnutí naplněného balónku vodou a pak vás polije mokro.
Chcete slyšet vipnou historku z natáčení? U druhého syna mi odtekla plodová voda ve velmi nevhodném okamžiku. Porodní asistentka zrovna kontrolovala, na kolik cm jsem otevřená, když v tom "lup" a plodovka jí doslova ohodila. Kdyby mi nebylo tak blbě, upřímně bych se zasmála.
Vraťme se ale k věci. Vy tedy začínáte pociťovat kontrakce, přichází nadšení, partner zmateně začíná pobíhat po domě nebo se ptá, jestli si z něj děláte srandu. "Ne miláčku, opravdu nedělám." A tak se vydáváte do porodnice. Nejlepší hlášky partnerů bývají: "Jak ti je zlato?" a "Bolí to hodně?" No, na začátku jste hrdinka, snažíte se všechno vydržet, i když bolest se stupňuje. Však vám taky přece všichni říkali, že to bude bolet. Ano, když to šlo dovnitř, musí to jít i ven - to je prostě zákon!
No jo, ale nikdo, nikdo, kdo chce, abyste měla děti, vám neřekne, že to FAKT bolí! Jako fakt hodně! Když přijde kontrakce, nemůžete chodit, stání je téměř nemožné, protože, řekněme si narovinu, dítě celou svou vahou je přitáhování k zemi a doslova se snaží vylézt dírkou velikosti třešně! Pokud máte mezi kontrakcemi možnost oddychu, využijte jí a jste v tu chvíli šťastná žena. Já u druhého dítěte ani nevěděla, kdy je to kontrakce a kdy jen bolest způsobená tou přípravou porodních cest na porod. Bolí vás nejen břicho, ale bolí vás i záda a taky celý spodek, jak kdyby do vás řezali a zkoušeli, co všechno vydržíte.
Každé vyšetření porodní asistentkou se stává utrpením, teplá sprcha vám přijde vhod, i když to neumíte usedět. Bacha na sezení na záchodě, protože se taky může stát, že začnete rodit přímo na něm.. Upřímně ztratíte pojem o čase, pojem o realitě. Váš muž je váš úhlavní nepřítel, každé slovo vás jen otravuje. Pokud váháte nad epiduralem, jakmile vám řeknou, že vám ho mohou píchnout a stále nebudete vědět, zda ano či ne.. představte si bolest, kterou cítíte aktuálně, ještě tak minimálně 10x silnější. Pak možná budete vědět, co chcete. Mám srovnání porodu 22 hodin s epiduralem a 9 hodin bez epiduralu - a to jsem epidural chtěla, vážně moc!
Následně přijde zjištění, že si děloha začíná dělat, co chce a začíná sama tlačit a vypuzovat dítě ven, i když porodní asistentka vám říká, že tlačit nemáte, A nastane dilema - poslechnou porodní asistentku a přemluvit dělohu, ať to nedělá, nebo poslouchat své tělo? Upřímně, jakmile si děloha začne tlačení řídit sama, pak ji nezastavíte, prostě jí jen poslechnete a tlačíte, ne moc, jen tak, jak děloha chce.
Dáváte nohy nahoru a už ležíte připravená na tu super úlevu, až to mrně vyleze. Věřte mi, že pokud vás bude porod opravdu bolet a nebudete jedna z mála vyvolených, které děckou vyprdnou a ani neví jak, pak si nebudete pamatovat žádný detail z porodu. Jen bolest, nadávky, možná i křik a slzy. I když na slzy už nebudete mít sílu.
Doporučení pro vás - poslouchejte v tom aktu samotného porodu, tedy vytlačení dítěte z dělohy, pečlivě lékaře a porodní asistentky. Budou vám radit, kdy tlačit, kdy si dát pauzu a i když už nebudete moct a pauzu budete potřebovat, překonejte se. Ti lidičkové tam vědí nejlépe, co dělají a navedou vás tak, aby byl porod co nejrychlejší a bez větších poranění, pokud to příroda dovolí. Tudíž poslouchejte, poslouchejte a poslouchejte a řiďte se jejich radami, chtějí vám pomoct, i když vám v tu chvíli lezou na nervy. Jo a taky klystýr - nechte si udělat klystýr - pročistí vás a navíc urychluje otevírání porodních cest. Fakt dobrej vynález!
A pak to přijde! Ten úžasný moment, kdy se vaše děťátko poprvé nadechne a začne křičet. I když, můž první syn vůbec nekřičel, neplakal a mi to nepřišlo divné. Byli jsme prostě oba strašlivě unavení! Porodní asistentka vám miminko položí na břicho a zakryje, tatínek přestřihne pupeční šňůru, nejlépe v době kdy už pupečník dotepe (u obou porodů porodní asistentky čekaly). Vy cítíte konečně ten úžasný pocit uvolnění a obrovské úlevy. Bolest je najednou pryč. Všechno zmizí a vy si s vaším děťátkem hledíte do očí (i když to malé vidí jen šmouhy).
Mimochodem, jestli si myslíte, že jsou miminka po porodu krásná, tak se pletete. Na břiše vám přistane fialový, vrásčitý, skrčený človíček a vy se možná i trochu leknete. Ono čerstvě narozené miminko, než se vyžehlí, není fakt žádný andílek z filmů.
Ale vy už máte toho malého mrňouse u sebe, je venku, je zdravý a vy jste opravdu šťastná - pokud nejste vyčerpaná tak, že jste schopna usnout i pět minut potom.
Na porodním pokoji zůstáváte další 2-3 hodiny, miminko se prvně přisává a vy kojíte. S partnerem si užíváte společné první chvíle ve třech (měla jsem štěstí, manžel byl u porodu obou synů). Následně miminko vezmou sestřičky, vy se jdete osprchovat za asistence porodní asistentky a potom vás odvezou na oddělení šestinedělí, kde v tom lepším případě, když jste oba zdraví, jste stále s miminkem spolu.
Samozřejmě jsou zde císařské řezy, akutní císařské řezy, nemoci rodiček nebo dětí - u prvního porodu se u mě rozjelo krvácení a musela jsem zpátky na porodní pokoj, tudíž jsem se svým synem byla až další den dopoledne. V případě komplikací nastávají otázky, zda bude vše v pořádku a hlavně utvrzení, že to musíte zvládnout! To malé vás zkrátka potřebuje!
A tak jste spolu s miminkem na oddělení šestinedělí. Teď teprve začíná to zajímavé - víte, co vám fakt nikdo neřekne o prvních hodinách po porodu? Jste nonstop v krvi. A to opravdu. Očistky prvních pár hodin až dnů jsou neskutečně nechutné. Vložky si měníte pomalu co hodinu a to mluvím o poporodních a navíc máte i podložku pod vámi prokrvácenou. Navíc, a to je horší, vám nikdo neřekne, že všechno svalstvo vám ochabne. Vy si říkáte, že jako jasný, mimino vyleze vagínou, takže vagína bude v háji a jinak dobrý. Ale ne.. ochabnou vám svaly na nohách, na zadku, dokonce i ruce vám ochabnou! A to nemluvím o svěračích, které neovládáte, a tak prdíte jak divá, i když se snažíte ze všech sil to zadržet. Nezadržíte..
A to jsem se ještě nedostala k břichu. Místo velkého nafouklého, tvrdého břicha máte nyní mňagavou, visící kůži, u které si říkáte, že snad ani nemůže být vaše. Všechno na vás se nyní rosolovatí a vy se na sebe nemůžete ani pomalu podívat do zrcadla. A to nemluvím o prsou, které jakoby zjistily, že existuje gravitace a snaží se dostat k zemi co nejblíže.
Říkáte si možná, že je to malicherné, dívat se hned po porodu na vzhled, ale jsme ženy. Jsme ženy a je naší přiřozeností řešit vzhled skoro pořád. A poporodní doba není výjimkou. Smiřte se s tím. Navíc, všechno se upraví. Břicho se stáhne, svěrače a svaly se zase zpevní a bude to zas lepší. I když je pravda, že po dvou porodech si říkám při každém pčíknutí, jaké štěstí mám, že jsem si nečůrla. Ještě pár dní po porodu jsem měla křeče v podbřišku, když se mi stahovala děloha, a že to fakt bolelo. Ale i tak, když se podívám na ty svoje dva andílky (když spí), nemůžu nic jiného než děkovat, že jsou zdraví a mohou být mezi námi. A to je přece celá pointa mateřství, no ne?
A tak budete po porodu, unavená, ošklivá, budete smrdět a navíc nevhodně prdět před pacientkami, které s vámi budou na pokoji. Pokud se vám poštěstí a budete mít hodné, spací miminko, nepočítejte s tím, že se vyspíte. Na pokoji nejste sama - tudíž pokud ne vaše, bude vám brečet a budit vás mimi cizí. Alespoň chytnete trénink na nevyspání! Protože po porodu se fakticky dloooouho nevyspíte!
Shrnutí na závěr - těhoteství je na prd, porod je ještě víc na prd a faaaakt bolí, doba hned po porodu je na prd. Bude vůbec někdy něco zase super? To uvidíme u příštího "Co vám nikdo neřekne o... šestinedělí."
Mějte se fanfárově!
Vaše máma na trhu!